O stolečku, kterého bolely nožičky

Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku pecen chleba, vidličky, kolem čtyři židličky. Honem, honem poslouchejte, jak to bylo dále.

„Ach, ach, ach!“ Zavzdychal jednou stoleček.

„Co se stalo, stolečku?“ Zeptala se první židlička.

„Proč se mračíš, stolečku?“ Zeptala se druhá židlička.

„Proč jsi smutný, stolečku?“ Zeptala se třetí židlička.

„Proč tak vzdycháš, stolečku?“ Zeptala se čtvrtá židlička.

„Ach, ach, achich!“ Zanaříkal stoleček. „Bolejí mě nožičky. Ve dne, v noci stojím, chvíli si sednout nemohu, stále něco nosím, pecen chleba, talíře a vidličky.“

,,Je to tak. Je to tak,“ souhlasily židličky. „Ach bože, bože!“

„Ano, také nože, také nože!“

„Co teď? Co teď?“ Zeptaly se židličky.

„A já vím, hned povím.“ Stoleček vyskočil, až se s něho skutálel bochánek chleba a na zem spadly vidličky.

„Ach, ouvej!“ Zanaříkal bochánek chleba a pohladil si velikou bouli, která mu naskočila na čele.

„Achich, ouvej!“ Vykřikly vidličky. „Naše nožičky, naše nožičky!“

„Už tady nebudu stát!“ Řekl najednou stoleček. „Moje nožičky by to nevydržely. Půjdu do světa!“

„My půjdeme také, stolečku,“ volaly radostně židličky. „My půjdeme rádi s tebou do světa.“

A šli. První stoleček. Vyskočil na okno, rozhlédl se kolem dokola, a hup s okna do hebounké trávy. A za ním první židlička, hup, hup! Druhá židlička, hupky, hup! Třetí židlička hupky, hupky, hup! Čtvrtá židlička dupy, cupy, hup! Utíkali, utíkali, až stoleček zapomněl, že ho bolí nožičky. Běželi, běželi, až se dostali na krásnou louku u lesa, až přiběhli ke stříbrné řece s vodičkou čistou a lesklou jako zrcadlo. Stoleček odhodil do trávy svůj růžový ubrus a hup, do stříbrné vody.

„Ach, to je koupáníčko, ochich, och!“ Volal na židličky stoleček. A jen to dořekl, první židlička hupky, hup, do vody, druhá za ní, třetí, potom čtvrtá židlička cupy, dupy, hup, a už byli všichni ve stříbrné vodě. Stoleček plaval na zádech, kopal vesele nožkami, židličky plavaly podle něho, stříkaly na sebe, plácaly kolem sebe, až se dělala veliká, velikánská kola.

A kde se vzali, tu se vzali, na břehu se objevili bochánek chleba a čtyři vidličky.

,,My jsem šli za vámi,“ volali. ,,My chceme jit také do světa.“ A když viděli stoleček a židličky se koupat, dlouho se nerozmýšleli a bác, do vody. Ale běda. Bochánek chleba, tlusťoučký, kulaťoučký a usměvavý jako sluníčko, zapomněl, že voda není pro něho. Nasákl vodou, rozmočil se, najednou tu byly rybičky a bochánek snědly.

' ,,Je ho škoda, přeškoda,“ řekl stoleček a už se mu nechtělo koupat. Vylezl na břeh, rozprostřel si svůj růžový ubrus na hebkou trávu, spokojeně se natáhl jak byl dlouhý a široký. Čtyři židličky a čtyři vidličky si lehly vedle něho a tak tady všichni leželi a odpočívali a pěkně se na slunci opalovali. A když tak chvilku odpočívali, najednou tu kolem nich hupky, hupky, veverka-veveruška s nůší na zádech.

„Co vy jste vlastně za zvířátka?“ ptala se a zvědavě si prohlížela stoleček, čtyři židličky a čtyři vidličky.

„My nejsme zvířátka,“ řekl stoleček.

„A co tedy jste?“ Nato veverka-veveruška.

„Já jsem stoleček.“

„A my jsme čtyři židličky.“

„A my zase čtyři vidličky.“

„Tak pojďte se mnou,“ řekla veverka-veveruška. „V lese na paloučku ,U sametového pařízku' máme velikou slavnost. Narodily se nám malé veverušky. Ale napřed musím ještě nasbírat plnou nůši šištiček.“

„My ti pomůžeme! Myti pomůžeme!“ Volal stoleček a hned se rozběhl do lesa na šištičky. A za ním veverka-veveruška, čtyři židličky a čtyři vidličky. Za chvíli měli plnou nůši šištiček a stoleček jich měl plný, plničký ubrus. Přehodil si jej přes záda a hned všichni spěchali za veverkou-veveruškou do lesa na palouček, kde měla být veliká a slavná hostina. Cestou stoleček vesele prozpěvoval:

„Kdo se bojí, nesmí do lesa.

My do lesa všichni smíme,

protože se nebojíme.

Nebojíme se,

běhat po lese.“

A židličky s vidličkami zpívaly:

„Tralalala, tralala, veverka nás pozvala.“

,U sametového pařízku byla krásná, překrásná slavnost a hostina. Stoleček se pěkně postavil, přehodil si přes sebe růžový ubrus, židličky se postavily kolem stolečku a vidličky uváděly hosty.

Přihupkaly veverky-veverušky, zajíčci přiběhli ze svých peloušků, ba i srneček se přišel podívat na tu krásnou slavnost. A hudba hrála až se hory zelenaly. Cvrčci hráli na, housličky, fidli, fidli, fidli tát, datel tloukl na bubínek, bum tarata bum, bum, bum a veverky-veverušky tančily a zajíčci tančili a stoleček, židličky a čtyři vidličky také tančili. Stoleček si ani nevzpomněl, že ho bolely nožičky a tancoval celou noc, až do rána bílého. A to už bylo po slavnosti ,U sametového pařízku. Stoleček, čtyři židličky a čtyři vidličky se pěkně rozloučili s veverkami-veveruškami a vrátili se všichni do domečku.

A tak zase byl domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku vidličky, kolem čtyři židličky.

Podle: Obr Dooblak strážníkem, napsal: Oldřich Syrovátka, kresby: Jaroslav Dvořáček, Brno 1946