Na Bílém náměstí velikého města narodil se jednoho dne sněhulák. A jakže se narodil ten sněhulák? To se musí říci pěkně od začátku. Tak na tom Bílém náměstí stávali šoféři se svými auty a čekali na lidi, kteří by se chtěli svézt. A jak ti šoféři tam…
Doktor Bolestín Zoubek A už se dveře otevřely a už také se Animuk hnal do ordinace k panu doktorovi. „Ach jej, ouvej, aúúúúúchich, šmankote, jeminkote, júúúúújuch, to bolí, bolíííí, pane doktore!“ „Tak si sedněte,“ řekl pan doktor Bolestín Zoubek,…
Není tomu tak dávno, kdy v Orlích horách žil kouzelník a ten kouzelník se jmenoval — šmankote, jak on se to jenom jmenoval? Kazimour, vlastně ne, nejmenoval se Kazimour, jmenoval se Kanimura, ale ne, ani Kanimura se nejmenoval, aha, už vím! Ten…
Byla jedna myška a ta myška se jmenovala Ryška. A protože byla malinká, chovala ji maminka. Když myška Ryška plakala, maminka ji položila do kolébky, houpala ji, houpy, hou a sladce zpívala: Hajej, spinkej, myšičko, zavři jedno očičko, zavři jedno,…
Teď se princezna Evička začala trápit, začala chřadnout, na tvářích pobledla, a to nebylo ani jinak možné, když jenom pořád mlsala a nejedla pořádná jídla, jako je bramborová, kmínová nebo nudlová polévka a čočka a brambory s cibulkou, nebo jako je…
Každé z dětí má nějaké přání. Někdo si přeje, aby nikdy, nikdy nepršelo, aby bylo stále krásně a aby sluníčko pořád svítilo, jiné by si zase přálo, aby pořád padal sníh, aby stále mrzlo, jiné zase, aby mělo hodně hraček, nebo aby mohlo jiti každý…
Břicháček byl kulaťoučký hřib, tlustý, tlusťoučký, narodil se v hebké mechové postýlce a měl se k světu ze všech hřibů nejvíce. A nebyl to také jenom obyčejný hřib! Když se ráno Břicháček probudil, všechny hřiby v lese ještě spaly, promnul si očka,…
Když tak jednou se shýbl pro hříbeček, když jej chtěl zas pěkně vyloupnout ze země a potom, šup s ním do šátku, najednou uslyšel tichounký pláč, smutný, přesmutný pláč. Rozhlédl se kolem, poslouchal, odkud ten pláč slyšet, a hle! Nedaleko něho,…
A když rusalka řekla Františkovi zaklinadlo, umlkla a jen s úsměvem se dívala s obrázku na Františka a její oči říkaly: „To je mně teď, Františku, krásně, teploučko, to si nedovedeš ani představit.“ Co teď dělal František? „Vyzkouším si,“ povídá…
Není tomu tak dávno, žil-byl malíř a ten malíř se jmenoval František Chudý. A protože měl František takové chudobné jméno, byl chudý jako kostelní myš, byl nejchudší ze všech malířů světa, a to už, panečku, něco znamená. Jednoho dne ležel František…