pohádky pro všechny generace

O myšce, která měla krásný sen

30. 10. 2011 17:00
Rubrika: Podzim | Štítky: myska , sen , ukolebavka

Byla jedna myška a ta myška se jmenovala Ryška. A protože byla malinká, chovala ji maminka. Když myška Ryška plakala, maminka ji položila do kolébky, houpala ji, houpy, hou a sladce zpívala:

 

Hajej, spinkej, myšičko,

zavři jedno očičko,

zavři jedno, potom druhé,

maminka ti zpívat bude:

Houpy, houpy, hou,

myšky chytré jsou.

Nikoho se nebojí,

kdo je honí, dobře ví.

Kocour Mourek chlupatý,

kabát má až na paty.

A myška Ryška zavřela jedno očko, potom zavřela druhé očko, a už spala a spala.

Jednoho dne, když myška Ryška zavřela obě očka a spala a spala, tu najednou se jí zdál krásný, překrásný sen. Zdálo se jí, že se s ní kolébka zatočila, třikráte se otočila, kolébce narostla křídla a kolébka frrr, oknem ven jako pták. Letěla, letěla nad hory a lesy, ptáci kolem ní, a na myšku volali:

Jestlipak to myško víš,

kam tak rychle, kam letíš?

„Vím, vím,“ řekla myška Ryška. „Do myšího ráje, heč!“

„Do myšího ráje?“ Divili se ptáčci. „Tam je krásně, ach jééé, ach jééé!“

„Vím, vím,“ usmála se myška Ryška, „vím! Proto k ráji už letím.“ A když to myška dořekla, kolébka se s ní zatočila, zatočila se jednou, dvakráte, myška strachem zavřela očka, a když se kolébka zatočila po třetí, myška očka otevřela a božínku, to byla krása! Kolébka stála na veliké, převeliké louce, a na té louce rostlo hodně, mnoho a moc stromů. A jakých stromů, panečku! Nerostla na nich jablíčka, ani hrušky, ani meruňky, ani švestky, kdepak, ani třešně a také ne broskve. Co tě to, broučku, napadá?

A co že na těch stromech rostlo? Na jednom stromě rostly růžové párky, na druhém šťavnaté klobásy, na třetím jelítka, na čtvrtém jitrničky, na pátém ro«tly jenom pečené husy, na šestém pečení holubi, na sedmém pečená křupavá kuřátka, na osmém slanina, na devátém prasečí ocásky a na desátém zase jenom husí stehýnka. A těch stromů tady bylo sto, dvě stě a možná tři sta, a kdo ví, jestli jich nebylo ještě více. A všechny ty dobroty, které myšky mají nejraději, rajsky voněly, a to už myška Ryška věděla, že je v myším ráji. Ostatní myšky šplhaly po stromech, tam si ukously z růžového párku, tam zase z prasečího ocásku, a jinde z husího stehýnka, nu, mlsaly, mlsaly, až měly bříška jako kuličky. A když se namlsaly, na Ryšku zavolaly:

„Podívej se, myško Ryško,

jaké máme velké bříško!“

A myška Ryška se dívala a ani nevěděla kam se má podívat napřed. A už tu byly kolem ní myšky, Ryška vyskočila z kolébky, a že půjdou všichni k myšímu pánbíčkovi. A tak všechny myšky šly k myšímu pánbíčkovi.

Uprostřed louky se vznášel smetanový obláček, na tom obláčku byl veliký, velikánský, kulatý, kulaťoučký sýr, a na tom sýru jako na trůně seděl myší pánbíček. Kožíšek měl bělounký jako mlíčko, očka červená jako jahůdky a vousky měl hebounké jako pavučinky. Kolem něho stály pastičky a v nich byly černé kočičky.

„Mňau-mňau-mňau,“ mňoukaly kočičky a myšky kolem nich vesele hopsaly, tančily a zpívaly.

Pod smetanovým obláčkem byly také kulaté, kulaťoučké sýry, v nich byly dírky, to byla okýnka a z každého okýnka se dívala myška a volala: „Kuk, kuk, kukuč!“

Jiné myšky hrály na cukrové píšťalky a hrály tak sladce, slaďounce, až se myšce Ryšce v puse sliny sbíhaly. Jak to myší pánbíček uviděl, zavrtěl ocáskem, a kde se vzalo, tu se vzalo, se stromu se sneslo husí stehýnko, myška Ryška mlsala, mlsala až se namlsala, až měla tělíčko jako kuličku. A myší pánbíček se smál, až se za bříško popadal.

A teď, že by si mohly myšky na něco hrát. A na co? Na schovávanou. A tak, že si budou hrát na schovávanou. A hrály si. Jedna myška zavřela očka a ostatní se rozutíkaly. Šups, jedna vběhla pod hromadu bělounkého cukru a schovala se tam, šups, druhá se přitiskla k vysokému stromu a zavřela očka, aby ji nebylo vidět, šups, třetí myška si vyskočila do kolébky a schovala se tam, nu, všechny myšky šups, šups, šups, a už je nebylo vidět, už po nich nebylo ani vidu, ani slechu. A myšku Ryšku také nebylo vidět, také nebylo po ní ani vidu, ani slechu. Vběhla okýnkem do velikého, velikánského sýra, a když se schovala, vesele volala:

„Už! Už!“ A myška, která měla hledat, hledala a hledala. Už našla první myšku, už našla druhou myšku, potom třetí, čtvrtou, pátou, našla všechny myšky, jenom Ryšku ne a ne najít.

„Kde jenom je?“ Říkaly si všechny myšky.

„Tady! Tady jsem!“ Volala myška Ryška.

„Ukaž se nám!“ Volaly všechny myšky. „Ukaž!“ Myška Ryška se chtěla ukázat, ale ouvej, ouha! Chodba sýra byla klikatá a dlouhá. Myška netrefila ven. Co teď? Tolik tu bylo v sýru cestiček, kterou se teď jenom dát? Už chtěla myška Ryška plakat, už chtěla vrnět a vzlykat, ale tu si vzpomněla, že jí maminka vždycky zpívala:

Houpy, houpy, hou,

myšky chytré jsou.

A když si to tak přeříkala, rozhodla se, že bude také chytrá. A byla. Zakousla se do sýru, kousala, hryzala, hryzala, až se prohryzala ven.

„Kukuč!“ Zavolala vesele myška Ryška a spokojeně si oddechla. „Oh, to byla práce!“

„Sláva! Sláva!“ Volaly všechny myšky a myší pánbíček se smál, až se za bříško popadal. A teď najednou, kde se vzal, tu se vzal, přiběhl kocour, Mourek chlupatý, kabát měl až na paty a na myšku Ryšku se pěkně usmíval.

„Mňauu, mňau,“ sladce zamňoukal. „Nemusíš se Mourka bát, má tě přece velmi rád.“

„I ty lháři,“ řekla myška Ryška, „umíš pěkně lhát! Ty mě nemáš vůbec rád.“

A jen to myška Ryška dořekla, udělala kšššc, kocour Mourek se lekl, otočil se a utíkal, utíkal, co mu nohy stačily. A všechny myšky za ním a myška Ryška první. Běžela, běžela, utíkala, už Mourka doháněla, už ho měla, už už ho chtěla kousnout do ocásku, už chtěla říci: „Tu máš, Mourku, tu máš, že mi nikdy pokoj nedáš,“ ale než to myška dořekla, než Mourka kousla do ocásku, probudila se. Ležela v kolébce, maminka se na ni dívala a pěkně se na myšku usmívala. „Dobrý den, myško,“ řekla myší maminka, „dobrý den.“

„Jééé, áách, óóch,“ vzdychla myška Ryška, „to byl krásný sen! Škoda, že jsem se probudila.“ A honem, honem zavřela jedno očko, honem, honem zavřela také druhé očko a už zase spala a spala. A možná, že se jí zase zdálo o myším ráji, kde rostou na stromech růžové párky, šťavnaté klobásy, jelítka, jitrničky, pečené husy pečení holubi, křupavá kuřátka, slanina, prasečí ocásky a husí stehýnka, a možná, že se jí zdálo o kocourkovi Mourkovi, kterého nakonec přece jenom kousla do ocásku.

 

Podle: Obr Dooblak strážníkem, napsal: Oldřich Syrovátka, kresby: Jaroslav Dvořáček, Brno 1946

Zobrazeno 9859×

Komentáře

znova2010

Pro dcerku na dobrou noc jako nalezeno

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková