O myšce s korunkou

V královském zámku za sedmi řekami a sedmi horami žil starý, zlý král Zloštvan, který

měl věrného služebníka - hrbáčka Mísu. Král ho denně peskoval a často pro nic za nic týral, takže si ubohý Míša mnohdy ve své komůrce i zaplakal.

Jednou, když zas tak čistil drahocennou královskou pečeť, zakutálela se mu pod stůl a zpod stolu dále přímo k úzké myší skrýšce pod prahem. Míšovi se hrůzou zatmělo v očích, stiskl hlavu do dlaní, bědoval a naříkal, až srdce usedalo.

Najednou, co to? Z myšího otvoru se ozval slaboučký hlásek, a hned nato vystrčila hlavu malá, šedivá myška se zlatou korunkou.

„Neplač, Míšo!" řekla. „Pomohu ti!" Míša svým uším a očím nevěřil. Přiskočil k myšce a prosil:

„Přineseš mi zlatou pečeť?"

„Přinesu," zašeptala myška s korunkou, „ale musíš i ty mně vykonat nějakou službu."

„O, jen vyslov své rozkazy," koktal v překvapeni a úžasu šťastný sluha, a myška pokračovala:

„Půjdeš dnes po slunce západu do lesa, a tam, kde se splétají tři vysoké břízy, najdeš keř, obsypaný rudými květy. Ten keř vytrhneš. Pod kořeny najdeš malou, zlatou skříňku, a tu mi přineseš." Tak řekla podivná myška a podala Míšovi královskou pečeť. Poté se zas ztratila ve skrýšce.

Míša vykonal všecko tak, jak podivná myška nařídila. Našel zlatou skříňku a ukryl ji ve své komůrce. A když přišla noc, ozval se zas zpod prahu teničký hlásek:

„Míšo, podej mi skříňku!"

Míša položil zlatou skříňku ke skrýšce a myška řekla: „Více se o ni nestarej a poslouchej, co ti dál poručím. Zítra po slunce západu půjdeš k velkému jezeru, které e za loveckým zámečkem u lesa, a kámen, který leží na východní straně, odhodíš. Pod kamenem je malá lahvička, tu mi přineseš!"

Míša, sotvaže na souhlas hlavou zakýval, už podivná myška zmizela.

Ráno pak po oné noci byl král Zloštvan přímo zuřivý. A tak po celý den až do večera.

Chudák Míša by snad byl na myščin rozkaz i zapomněl, ale když se zarděl západ purpurem, šlehl mu poslední sluneční paprsek tak hluboko do očí, že mu myščino nařízení připomněl. Našel kámen i malou, zlatou lahvičku. A když přišla noc, myška se opět objevila. Radostně jí svitlo v drobných očkách, když promluvila:

„Zítra po slunce západu vykonáš poslední úkol. Diamantem z králova prstenu mi hlavu odřízneš ... !"

„Ach, toho po mně nežádej!" volal v úžasu Míša, ale myška se tajemně pousmála a pokračovala:

„Nezdráhej se, Míšo! K tvému štěstí, k mému dobru, a k dobru celé země, která úpí pod krutou vládou nelidského krále!"

Smuten ubíral se Míša-hrbáček následujícího večera do své komůrky. Přinášel zlatý králův prsten, v němž se uprostřed houpal veliký, zářivý diamant. - A opět jako prvou a druhou noc, sotva zámek utichl a tma se snesla nad širým krajem, objevila se myška s korunkou.

„Nuže, máš?" zazvonila stříbrným hláskem a sklonila hlavu.

Jedním mávnutím diamantu byla jí hlavička oddělena od trupu a místo malé, šedivé myšky s korunkou stála v té chvíli před udiveným Míšou krásná princezna.

„Jsem princezna Jitřenka," řekla, „a byla jsem zakleta svým pánem, králem Zloštvanem, protože jsem nechtěla býti jeho ženou. Jen bytost čistá a dobrá mohla mne zbaviti mého zakletí. Děkuji ti, Míšo! Chceš-li, staň se mým chotěm!"

„Já tvým chotěm? Já, prostý sluha, churavý a hrbatý?" klaněl se v návalu překvapení Míša, ale princezna jen hlavičkou zatočila a líbezně se usmála:

„Chceš-li, budeš opět zdravý a statný! Pohleď! Zde v této skříňce je čarovná mast, a v lahvičce ,živá voda'. Oboje bylo určeno pro tvého pána, ale ten toho už potřebovat nebude. Nuže, zbavím tě, jako tys učinil mně, na okamžik života, a potom potru rány mastí a živou vodou. Staneš se opět zdravým a moudrým!"

Míša byl ze všeho jako u vidění. A tu princezna mávla kol jeho hlavy diamantem - a zakrátko stál v malé komůrce místo bývalého hrbáčka Míše krásný jinoch, jemuž svítila z očí ještě více dobrota a štěstí.

„Jdi a ukaž se králi!" řekla princezna Jitřenka. „Bude se tě ptát po příčině tvé změny. Pověz mu. - A ostatní vykonej, jak uznáš."

Blažený Míša učinil všecko, jak princezna poručila. Když se ukázal králi, začal se král třásti, a třásl se a ; rudl, a chvěl se od hlavy až k patě, až vzplanul ohnivým  plamenem a propadl se do země. V té chvíli zazněla odevšad hudba a jásala celá země a všichni poddaní, že byl učiněn konec nelidskému Zloštvanovu panování. To víte, Že byl jednohlasně zvolen králem Míša, který se stal svému lidu opravdovým požehnáním a - zlatovlasá Jitřenka matkou velkých i malých.

Podle: Pohádky z dětské zahrádky, napsala: Klema Ptáčková - Pilátová, ilustrace: Miroslav Netík, Brno 1943