Obr Dooblak strážníkem a jiné pohádky

Byl jednou jeden malý chlapec, a ten chlapec měl rád pohádky. Ještě nechodil do školy, ještě se neučil číst, a už sedával doma v koutečku pod oknem, pohádkovou knihu měl na kolenou, hlavu podepřenou pěstičkou a po svém si četl: — Bala - bele - bolo - bili — bulu - a to v dětské řeči znamenalo: Byl jednou jeden král a ten měl tři krásné dcery.

Anebo malý chlapec si broukal: - Bana - bede - bálo — bure — paradala — a to zase znamenalo: Daleko, daleko, až za sedmero horami a sedmero řekami, tři dny cesty na západ, žil — byl mocný kouzelník.

Avšak častěji ten malý chlapec sedával u nohou své maminky, která mu předčítala pohádky z překrásné knihy a chlapec naslouchal, ani nedýchal, jen očima široce rozevřenýma se díval na maminčina ústa. A maminka četla a četla, přečetla všechny pohádky, bylo jich mnoho, přemnoho a jedna byla krásnější než druhá.

O perníkové chaloupce, O červené Karkulce, O sedmi havranech, O princezně se zlatou hvězdou na čele, O šípkové Růžence, O Popelce, O princi Bajaja, O zakletém zámku, O zlaté jabloni, O smolíčkovi, O Jezinkách, O Palečkovi, O slepičce a kohoutkovi, O neposlušných kůzlátkách, a mnoho, mnoho jiných pohádek přečetla maminka malému chlapci.

A když je všechny přečetla, musila vždy začít od začátku a potom zase znova, a tak se stalo, že všechny ty pohádky uměl malý chlapec nazpamět.

A když je všechny už uměl nazpamět, tu si řekl, až jednou bude velký, tak že si sedne, že si bude vzpomínat, jak to bylo krásné, když naslouchal pohádkám u nohou své maminky. A že potom napíše pro děti pohádky nové, které ještě neslyšely vyprávět, které ještě ani maminky nečetly.

A jak si to ten malý chlapec řekl, tak také učinil. Když vyrostl a naučil se psát, sedl si a napsal pro děti nové pohádky. A tady jsou ty pohádky, děti!

Podle: Obr Dooblak strážníkem, napsal: Oldřich Syrovátka, kresby: Jaroslav Dvořáček, Brno 1946