pohádky pro všechny generace

Hančin rarášek

29. 5. 2010 17:00
Rubrika: Jaro | Štítky: jaro , pohádka , pohadky , skritek

Kde se vzal tu se vzal - objevil se ve druhé třídě skřítek Pokušitel. Nikdo ho nevolal, nikdo oň nestál, ale to už tak bývá, kdo je nejméně vítaný, ten se vetře všude. Tak i Pokušitel. Zavěsil se jednoho rána - zrovna v počtech to bylo - drápkem vzadu na tabuli a vyhlížel, kam si má houpnout. Nehledal dlouho. V prostřední lavici u okna seděla Hanka školníkovic a bylo jí na očích vidět, že velké chuti do počítání nemá. A zrovna takovou žákyni skřítek Pokušitel hledal. Takovou, která by mu nedala mnoho práce. A tak jednoduše povolil na tabuli drápky - a hup, jen to slabě vzduchem zasvištělo, už ho měla Hanka v klíně! To se ví, že takové všelijaké skřítky nelze lidskýma očima spatřit, ale bylo pravdou pravdoucí, že se Pokušitel u Hanky uvelebil. Neviděla ho, ale ucítila. V té chvíli svezla se sešitu oči na klín a vzápětí i levou ruku. A když se pan učitel nedíval, pustila péro do kalamáře, a prsty pod lavicí měly hody. Palec a ukazováček pravé ruky přebíral a obíral nehty levé ruky - a naopak, levá ruka hned nato rejdila v pravé dlani a hrála si.

„Svobodová, copak děláš pod lavicí?" zavolal znenadání se stupně pan učitel, a Hanka zděšeně vyskočila.

A jak tak vyskočila, vymrštil se z klína i skřítek Pokušitel a rovnou na péro v kalamáři. Převážil je, péro z kalamáře vypadlo a strhlo s sebou celý kalamář na Hančinu písanku. Pan učitel se rozhněval a zavolal Hanku ke stupínku.

„Budeme počítat zpaměti a ty tu budeš stát do konce hodiny, abys dávala pozor."

Tak řekl pan učitel, ale skřítek Pokušitel usoudil jinak. Nepustil se Hanky ani na okamžik. Zachytil se stužky v copánku, a šup s Hankou i před lavice! A zas jí nedal pokoje. Ani chvilku nemohla dávat pozor. Pořád se jí ruce obracely na záda, hned si hrála se stužkou a hned zas rozvazovala a svazovala zástěru. Už si s ní pan učitel opravdu nevěděl rady - a když ji vyvolal na 2 x 3 - a Hanka řekla „deset", div, že ji ukazovátkem nepřetáhl. Hanka byla tak popletena, že nevěděla kudy kam... Z počtů si odnesla řádný trest - napsat dvacetkrát 2 x 3 = 6, a z příští hodiny zrovna tak.

Takový je skřítek Pokušitel. Jak si někoho vyhlédne, nepustí se ho jen tak lehce. Celý den se Hanky držel, celý den měla smůlu. Oddychla si, když přišel večer, ale ráno to začalo znova. V náboženství pletla Goliáše s Eliášem, v pravopise tvrdé „y" s měkkým a ve vlastivědě srnce s kozou. Téměř z každé hodiny si odnesla trest anebo „pětku", a když se konečně odhodlala svěřit se se svým neštěstím mamince, maminka řekla:

„Jen kdybys chtěla, však by tě pokušitel nechal na pokoji."

„Pokušitel? Pokušitel?" zatajila dech Hanka. „Jaký pokušitel?"

„Inu, ten rarášek, ten nepokojný skřítek, který slídí po třídách a hledá, u koho se bude mít dobře," pokyvovala hlavou maminka a Hanka si zvysoka cupla:

„A to bych se na to podívala, abych raráška nezahnala!"

A zahnala ho. Hned příští den. Ať ji lákal, jak lákal, ať ji pokoušel sebevíc, nedala se.

Tak se rozhněvaný skřítek od ní nadobro odstěhoval.

Zavěsil se zas drápkem na tabuli - a čeká a číhá ...

Tož pozor, školáci!

Podle: Pohádky z dětské zahrádky, napsala: Klema Ptáčková - Pilátová, Brno 1943

Zobrazeno 1407×

Komentáře

vojtec

srnce s kozou :-D

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková