Lesníčkův první jarní výlet

To vám bylo najednou shonu v mravenčím městě „Pod dubem"! A šumu a neklidu! „Už je to tak, jak povídám! Jaro je tady ..." rozkládal starý Pích, a hned - že je nutno řádně se o tom přesvědčit. Los padl na Lesníčka, statného mlaďocha. A Lesníček neotálel. Ještě se naposled protáhl v teplé podzemní komůrce - a už vyrazil na zvědy. Trvalo chvíli, než se dostal z mravenčího města ven. Bylo po zimních nepohodách v nepořádku, cesty sem tam zbourány a zaneseny, jehličí, písek a suché lístky smeteny v jediný spečený chomáč. Ale Lesníček byl kabrňák. Věděl si vždycky a ve všem rady, a tak se nahoru šťastně dostal. Napřed dlouze vydechl a vdechl, a pak teprve otevřel oči. Inu, není pochyby. Jaro je opravdu tady. Viděl to a cítil se všech stran, ale starý Pich je nedůvěřivý. Chce míti důkazy. A tak se milý Lesníček spustil po kuželovitém svahu městských hradeb dolů a zamířil na lesní stezku. A od ní přímo k „sladkému kameni" na pokraj lesa. Bylo to jeho zamilované místo z léta. Jednou či dvakrát našel v dolíčku pod kamenem sladké bílé drobečky. To Lubor z hájenky je tam z buchty utrousil - a tak jimi Lesnická i teď zlákal. Ovšem, nebylo tam dnes po nich ani památky, ani po Luborovi z hájenky, jen včelka Zlatohruďka se zatočila ve výši a bzum, bzum - ztratila se v lesním šeru.

„Ouha! Ta také zpívá o jaru!" výskl si mraveneček, a v návalu radosti se šplhal po kameni nahoru. Až na vršíček na rozhlednu, ale stěna byla studená, jarními dešti a větry ofoukaná - a Lesníčkovy nožky po zimním spánku slabé. A tak se stalo, že se malý vyzvědač skulil dolů - a žbluňk, přímo do široké kalužiny, která se zrádně krčila za „sladkým kamenem"! Sekal nožkama vpravo, vlevo, dopředu i dozadu, pomáhal si hlavou i silnými kusadly, ale marně. Sám Bůh milý ví, co by se s ním bylo stalo, kdyby jej nezahlédl starý děda Dub a neposlal mu suchý lístek na pomoc. Lesníček se naň vyškrabal - a zachránil se. Co mu nožky stačily, uháněl zpátky k mravenčímu městu. Sluníčko za ním poslalo celou náruč zlatých paprsků - a volalo:

„Alou, alou, vstávejte, už je čas, jaro se k nám vrátilo z jihu zas!"

S tímto vzkazem vklouzl mraveneček do města „Pod dubem", pověděl zadýchaně, co a jak je venku - a vyvedl slavnostně celý milionový národ na světlo boží. O své nehodě u „sladkého kamene" ani muk, a slunko o ní jistě také pomlčí. Ne, aby vám, milí čtenáříčkové, napadlo vyzvonit to u mravenčího města „Pod dubem"! Lesníček by vám za to jistě proštípl někde v lese palec u nohy.

Podle: Pohádky z dětské zahrádky, napsala: Klema Ptáčková - Pilátová, Brno 1943