Byla zima. Veliká, až nosíky rudly a uši modraly. Ale neposedný Lojzíček nedbal, vytáhl lyže a alou na kopec! Lyžoval až do večera. Divoce - jako malé hříbě. Marně se maminka starala a tatínek domlouval. Lojzíček se jen smál:
„Neboj se, maminko! Vždyť jsem už velký, ne?“ A než bys řekl „švec“, byl zase na kopci.
Ale všeho do času. Najednou se z čista jasna začala Lojzíčka chytat smůla.
Jednou div že babku Vomáčkovou i s roštím neporazil, po druhé najel na Karlíka a odhodil ho až kamsi do příkopu - no a po třetí, to měl smůlu ze všech nejsmůlovatější.
Poslouchejte: Byl právě takový krásný, jasný den a k tomu prázdno - a Lojzíček si zas hned po ránu vyběhl na kopec.
„Dej pozor, silnice je jako led!“ volala za ním maminka, ale kdepak Lojzíček! Byl dávno pryč.
Pořádaly se totiž toho dne v „Hoře“ závody, a Lojzíček se vsadil, že vyhraje.
Mirek zapískl - a závodníci odstartovali.
Fiju-fí, ššššššš ... a fúúúúúú ...
Silnice je hladká jako sklo a severák jako by ještě do zad tlačil... Všem závodníkům vlály široko do vzduchu vlněné šály a každá žilka jim v těle hrála touhou po vítězství.
Cílem byl plůtek nade dvorem pasekářovy chalupy, k němu se všichni hnali - a Lojzíček se brzo dostal první. Srdečko mu radostí poskakovalo, ale vtom - to už byl takřka u cíle - si tak nějak furiantsky celým tělem povyskočil, nadhodil se, a už letěl a letěl jako vystřelený šíp střemhlav k plůtku . ..
A přes plůtek dál, až buch a prásk - a bum!
Hlava se mu zatočila a v očích mu přeskočila černá kola. V šíleném letu dopadl na chatrnou střechu nízkého pasekářova chlívku, probořil ji - a zastavil se až na hřbetě staré kozeny Chlupky ...
Ta v nenadálém leknutí vyrazila rohy dvířka a pustila se i s podivným jezdcem po dvoře. A ze dvora do zahrady, ze zahrady za humna - a ještě dál, až do vesnice.
To se ví, že byla hned celá ves vzhůru a že diváci měli z Lojzíčkovy smůly veselou podívanou.
Chvála Bohu, nic vážného se nestalo, jen nos to odnesl odřeninami.
Ale pro ten smích se Lojzíček už té zimy lyžařských závodů nezúčastnil.
Až prý zas na rok.
Až tu smůlu někomu prodá.
Podle: Pohádky z dětské zahrádky, napsala: Klema Ptáčková - Pilátová, Brno 1943
Milé :-). Díky.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.