pohádky pro všechny generace

Jak mourek vzdoroval

16. 1. 2010 10:00
Rubrika: Zima | Štítky: kocka , kote , mourek , pohádka , pohadky , vlocka , zima

Micce se narodila pozdě na podzim dvě koťátka: jeden kocourek a jedna kočička. Kocourek se jmenoval Mourek, kočičce říkali Stračka. Oba byli z počátku stejně roztomilí, ale potom, když dorůstali, začal Mourek vystrkovat drápky. Hned se mu nelíbilo to, hned zas ono. Na příklad, když mu Slávek podstrčil misku s mlékem, chtěl zelnou polívčičku a když měl zelnou polívčičku, chtěl mlíčko. A tak den co den ... Přišla zima a Micka přivedla své kočičí děti do kuchyně. Na půdě přece jen otevřeným oknem foukalo, a u kamen bylo jako v peřinách. Stračka si libovala a Mourek div bujností nádobí i s policí nepřevrhl, jak začal vyvádět. To se ví, že ho máma ihned poučila, co a jak smí dole v kuchyni, a tak byl na nějaký den pokoj. Ale když jednou nebyl nikdo doma, vyskočil si Mourek na stůl a se stolu přímo na okno mezi květináče. Nejdříve se opatrně protáhl mezi dvěma muškáty, přičichl ke květům a lístky packou jemně pohladil, ale potom se mu oči stočily oknem na dvůr - a bylo po opatrnosti. Škrábl na sklo - jednou, dvakrát, přitiskl na ně vlhký nosík - a „vrrrr, mňau - mňau“, cože je to pod oknem všecko tak bílé, snad tam Slávek všude cukru nasypal? Nic zvědavého kocourka již neudrželo. Vykulil oči, trhl tělem zpátky a chtěl seskočit na zem. Ale jak tak narazil na květináč s pichlavým kaktusem – bác! Shodil jej s okna a s naježeným hřbetem pozoroval na podlaze rozstříknuté střepy. A jako naschvál - zrovna vstoupil do dveří Slávek a v patách za ním Micka. Byl z toho hned rámus a výprask, až Mourek vysoko s nohy na nohu vyskakoval. A že tedy, když ho všichni bijí a nemají ho rádi, nemusí doma být.. . Vyběhl do síňky, ze síňky na dvůr byl jen skok, a tak se octl milý kocourek v mžiku na náspi. Micka to viděla, ale jen vousky škubla a nechala ho.

Ať si jde, vzdorovitý kocourek! Jen ať si jde .. . A kocourek šel. Zprvu se divoce rozehnal, ale po dvou - třech krůčcích stáhl drápky a zarazil krok i dech. A líz, líz...! Růžový jazýček se mlsně svezl po bílé ploše, hned však ucukl zpátky - a brrrr! To že je cukr? To že sem Slávek nasypal.. .? Mňau, mňau! Vždyť je to sníh!

Kocourek se rozmýšlel, co má dělat.

Ale vtom se mu vrabci na střeše dovádivě rozesmáli a i kohout Kokrháč vystrčil z kurníku hřebínek. A všichni hned „chichichi - a chichi“! smáli se mu, že dostal na kožich. Mourek se zamračil, a ač mu packy mrzly, vyskočil a řítil se hlava nehlava k plotu. Vrátka byla pootevřená a vzdorovitý kocourek vyběhl na silnici.

Fičelo ledově se všech stran, až se stromy ohýbaly, a Mourek měl co dělat, aby se dostal krok za krokem kupředu. Tak až na Lužkovských pole. Tam, kde se vzal tu se vzal, vběhl mu do cesty divoký králík. Co živ byl, Mourek takového zvířete neviděl...

A polekal se ho tak, že udělal pořádný kotrmelec a kutálel se dolů s kopce po vysokém sněhu jako míč … Dopadl přímo před Lužkovských chalupu a zrovna Slávkovi k nohám. To víte, jak Slávek vypískl, když se k němu najednou přivalila taková veliká sněhová koule! Byla jako tři kopací míče nebo snad ještě o něco větší.

„Udělám si z ní sněhuláka,“ juchl si Slávek, ale jak ji tak prudce se země popadl, rozpůlila se mu pod rukama - a hup! Mourek z ní vyskočil - a ten tam se ztratil v kůlně. Hned byl celý dvůr na nohou, kohout Kokrháč i slepice Kdákalky – a s nimi Rek i vrabčáci na římse a všichni se smíchem váleli ve sněhu.

A Slávek se také držel za bříško a pištěl a pištěl:

 

„Navrátil se Moureček

na svůj rodný dvoreček,

chichi - chichi, hali - hou,

vzdory nechal za horou!“

 

Podle: Pohádky z dětské zahrádky, napsala: Klema Ptáčková - Pilátová, Brno 1943

 

Zobrazeno 1062×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková